Paní Věra a seznam ve vchodě

Paní Věra Kopecká bydlí v sedmém patře panelového domu na sídlišti. Je jí sedmdesát osm, šest let je vdova a třicet let učila matematiku na základní škole. Má cukrovku a inzulinová pera drží v lednici ve dveřích, vedle másla. Dcera Hana žije o dvě stě kilometrů dál a volá každou neděli. Schody dolů paní Věra zvládne, nahoru jen pomalu a s přestávkami, kvůli kolenům.

Ve vchodě zná skoro každého. Léta vybírala na kytky k narozeninám a pamatuje si, kdo se kdy přistěhoval. Telefonní čísla sousedů ale nemá žádná. Nikdy je nepotřebovala.

Pátek večer, kdy zhasla světla

V zemi už několik týdnů panovalo napětí kvůli konfliktu na východní hranici NATO. V pátek v šest večer zhaslo celé sídliště. Paní Věra slyšela, jak se mezi patry zastavil výtah. Vytáhla ze šuplíku baterku a zapnula rádio na baterky, které jí kdysi koupila dcera. Český rozhlas hlásil výpadek v části kraje. Příčinu zatím neznali a oprava mohla trvat několik dní.

„Několik dní,“ zopakovala si nahlas do tmy. Pak udělala, co uměla. Vzala sešit a začala psát tři sloupce: Co mám. Co potřebuju. Co nevím.

Lednici neotevírala, aby v ní chlad vydržel co nejdéle. V sobotu odpoledne ale bylo jasné, že ani zavřená lednice nevydrží věčně. K tomu začala slábnout voda v kohoutku. V jejich domě tlačí vodu do horních pater čerpadlo a to bez proudu nejede.

Paní Věra měla na papírku, co jí kdysi řekla diabetoložka a co stojí v příbalovém letáku. Načaté pero může být v pokoji při teplotě do 30 °C nejvýš čtyři týdny, chráněné před sluncem a teplem. Neotevřená zásobní pera patří do lednice, nikdy ale do mrazáku ani těsně k mrazicímu boxu, protože zmrzlý inzulin se nesmí použít. Bez proudu je tedy chtěla mít aspoň v chladu a ve stínu. Jak dlouho zásobní pera vydrží mimo lednici, záleží na druhu inzulinu a stojí to v letáku. U některých jsou to stejně jako u načatého pera čtyři týdny do 30 °C. To si ale nezapsala. A v sobotu večer se jí vybil telefon.

Proč nezaklepala

Tady přišla chvíle, kterou si paní Věra později vyčítala. Věděla, že v šestém patře bydlí Petr, mladý táta s autem. Věděla, že ve druhém patře bydlí Oksana z Charkova se synem. Ale celý pátek ani sobotu nikomu nezaklepala.

„Nechtěla jsem být na obtíž,“ říká. „Každý má svých starostí dost. A já jsem přece ta, co pomáhá, ne ta, komu se pomáhá.“

Mohla zaklepat hned první večer. Mohla dceři už dávno dát číslo na někoho z domu. Hana od soboty večer volala do prázdna a v neděli ráno už sháněla, kdo by za matkou mohl dojít.

V neděli dopoledne zaklepala na dveře Oksana. Na čele čelovku, v ruce papír nadepsaný „Kdo ve vchodě potřebuje pomoc?“. Dlouhé výpadky proudu zažila doma v Charkově. Ví, že lidé se první den stydí říct si o pomoc, a proto je lepší zaklepat sám. „Paní Věro, potřebujete něco?“

Paní Věra se nadechla a řekla to nahlas: inzulin, voda, vybitý telefon. Pak se podívala na papír v Oksanině ruce. Byla na něm zatím tři jména.

„Dejte mi to,“ řekla. „Já tady znám každého.“

Sedm pater s baterkou

Dolů po schodech to šlo. Paní Věra obešla s Oksanou celý vchod, patro po patru. U každých dveří se zeptala na tři věci: číslo telefonu, co potřebujete a co můžete nabídnout. Zapisovala jen to, co lidé chtěli říct. Kdo nechtěl, nemusel nic.

Za dvě hodiny byl seznam hotový. Pan Navrátil z pátého patra potřebuje kyslíkový přístroj na proud, ale syn pro něj přijel hned první večer. Měli to předem domluvené s lékařem. Holubovi ze čtvrtého mají půlroční dítě a potřebují teplou vodu na lahev. Jana ze třetího je zdravotní sestra a nabídla, že se podívá na léky. Petr ze šestého má auto, nabíječku do auta a ochotu tahat kanystry. Oksana má velkou powerbanku a nabila z ní paní Věře telefon aspoň na jeden hovor.

Jana se u paní Věry zastavila ještě ten večer. Prošla s ní pera, příbalový leták i papírek od diabetoložky. Zásobní krabičky přenesly do spíže u severní stěny, kde bylo nejchladněji. „Kdyby se vám udělalo špatně, voláme hned 155,“ řekla Jana. „Ne až ráno.“ Paní Věra si to zapsala do sešitu velkým písmem.

Pak konečně zavolala dceři. Hana plakala do telefonu a paní Věra ji uklidňovala jako tenkrát, když byla malá. Nakonec jí nadiktovala Petrovo a Oksanino číslo.

V pondělí ráno přinesl Petr dva kanystry vody z cisterny, kterou obec přistavila u pošty. Paní Věra nechtěla jen brát. Sestavila rozpis, kdo kdy jde pro vodu a komu ji nese, aby se lidé nemíjeli naslepo. Odpoledne pohlídala Holubovým malou, aby si mohli dojít nakoupit. Hrála jí na zdi stínové divadlo s baterkou.

V pondělí v osm večer se na chodbě rozsvítilo. Někde v šachtě zahučel výtah. Z otevřených dveří bylo slyšet, jak si lidé tleskají.

Co pomohlo a co chybělo

Pomohlo rádio na baterky a baterka v šuplíku, takže paní Věra nebyla ve tmě ani bez zpráv. Pomohlo, že měla zapsané, co jí řekla lékařka. Pomohla Oksana, která nečekala, až si někdo řekne sám. A pomohlo, že paní Věra znala celý dům a uměla věci sepsat a zorganizovat.

Chyběla telefonní čísla sousedů, a to na obou stranách. Chyběla nabitá powerbanka. Chyběla přesná informace, jak dlouho její inzulin vydrží bez lednice. A chybělo to nejtěžší: říct si o pomoc hned první večer.

Seznam ve vchodě zůstal. Je to obálka, kterou mají u sebe paní Věra a Oksana a nikdo jiný. Na nástěnce visí jen lístek: „Chcete být na seznamu pro případ výpadku? Zazvoňte v sedmém patře.“ Přihlásili se další čtyři lidé.

Co si z toho vzít

1. Udělejte ve vchodě seznam, dobrovolně a s rozmyslem. Jméno, číslo, co kdo potřebuje a co může nabídnout. Každý napíše jen to, co chce, a seznam mají u sebe jeden nebo dva lidé, ne nástěnka. Jak na to, popisujeme v části Péče o zranitelné.
2. Zeptejte se lékaře nebo lékárníka, jak dlouho vaše léky vydrží bez lednice. Odpověď si napište na papír a dejte ho k lékům. Platí to i pro léky vašich rodičů. Další věci k zásobám najdete v kontrolním seznamu.
3. Dejte vzdáleným příbuzným číslo na souseda. A mějte doma rádio na baterky a nabitou powerbanku. Víc v části Informace bez internetu.

Jak příběh vznikal

Tohle je modelový příběh. Paní Věra, její sousedé i dům jsou vymyšlení, situace je realistická. Opírá se o zkušenosti z povodní v září 2024 a z velkého výpadku proudu 4. července 2025, kdy se ukázalo, jak moc záleží na sousedech. Vychází také ze svědectví Ukrajinců, kteří zažili dlouhé výpadky proudu po útocích na energetiku. Údaje o lécích musí před zveřejněním zkontrolovat lékař nebo farmaceut. Text čeká na odbornou revizi.